Stejný start - různý cíl

Pracovala jsem s klientkou, kterou trápila bolest kolene. Domnívala se, že za ní stojí vztah s jedním z rodičů, který v té době nebyl úplně v pořádku. Společně jsme hledaly, jaká situace ji doslova "dostává do kolen". Abychom se vyhnuly různým domněnkám o tom, co za bolestí může být, zaměřily jsme se výhradně na samotnou bolest, její intenzitu a na to, jak to "vypadá" přímo v koleni. Postupně jsme se dostaly k silnému vzteku na kolegyni z práce (šlo o minulost, už spolu nepracovaly) a zpracovávaly jsme konkrétní situace. V následujících dnech po terapii přišla úleva. Je možné, že by se po dopracování vzteku na kolegyni dostal na řadu i vztah s matkou nebo otcem, ale tím nebylo možné začít, dokud jsme nejprve "neuklidily" cestu. V tomto případě rozhodně nebylo "vše hotovo", protože se bolest po několika týdnech vrátila. Šlo o jednu samostatnou terapii bez následné kontroly. Není možné předvídat, co by se stalo, kdyby v práci pokračovala. 

Jenže za pár týdnů na to mě samotnou začalo bolet koleno. A ejhle, říkám si, co vlastně „dostává na kolen“ mě? A ukázalo se, že je to úplně jinak než u klientky. U sebe jsem si musela ujasnit vztahy, situace, kdy se cítím na kolenou, kdy se doprošuji u ostatních něčeho, co nedostávám, ale tolik bych chtěla – kdy toužím po pozornosti, lásce a čase.

Dva lidé, bolest na stejném místě, ale naprosto odlišné „zdroje“ bolesti. O tom to celé je. Každé tělo je nejlepším učitelem právě pro toho konkrétního člověka. Pro ostatní je jen ukazatelem, aby i oni začali vnímat a řešit své vlastní potíže. Postup nelze zkopírovat, pokaždé je to jiné.